Dornova metoda plus
Také vás trápí občasné nebo trvalé bolesti zad, ramene, kolena, vbočený palec, výhřez ploténky, migrény, neplodnost, zablokovaná pánev a jiné, podobné problémy, týkající se vašeho pohybového aparátu?
Vím, že je to poměrně provokativní otázka, protože existuje jen málo lidí, kteří mají to štěstí, že na ni mohou odpovědět záporně. Přesto je tento výčet jen "špičkou ledovce" a malým zlomkem ze všech možných potíží, jejichž prvotními a skutečnými pachateli mohou být posuny kloubů či obratlů a s tím souvisejícími svalovými disbalancemi.
Pro důkladnější informovanost uvedu ještě několik dalších onemocnění, do kterých "by to člověk neřekl" - špatná funkčnost vnitřních orgánů, astma, srdeční arytmie, potíže s dýcháním, vyměšováním, šumění nebo pískání v uších, alergie a .... - výčet by mohl pokračovat ještě dlouho.
Pokud už pro vás dozrál čas a hledáte alternativu k radikálním řešením jako jsou operace nebo dlouhodobé užívání léků, seznamte se s Dornovou metodou Plus.
Hlavní principy původní Dornovy metody
Dornova metoda Plus (dále zkrátíme na DMP) vychází ve svých principech a logice ze základní Dornovy metody (DM), ale za více než třináct let se díky našemu "bádání" a spolupráci mnoha milých kolegů - zkušených doporučených terapeutů - zdokonalila a rozšířila o takové množství nových postupů a technik, že už se vyvinula v samostatnou metodu, a dnes jsme zváni na mezinárodní kongresy DM, abychom tam o ní přednášeli.
Jak už bylo řečeno, vycházíme ze základní DM, z úcty k autorovi jsme ponechali i název, a proto začneme nejprve u něj a těchto základních principů.
Dieter Dorn, byl technicky a logicky myslící člověk. Když si uvědomil jednoduchou mechaniku kloubů, dospěl ke správnému závěru, že potíže nastávají v tom okamžiku, kdy se dvě součástky, které do sebe mají přesně zapadat, posunou, povysunou, nebo jinak uvolní a styčné plochy nesedí jak by měly. Následky na sebe nenechají dlouho čekat a jistě si je dovedete představit sami.
V inkriminovaném místě dochází k jednostrannému a nadměrnému opotřebovávání nejprve chrupavek a měkkých částí kloubu, ale s přibývajícím časem může dojít i na kosti samotné a příčina tajemné diagnózy "artróza" je odhalena.
Na to samozřejmě musí reagovat naše svaly, které se přizpůsobí a zafixují daný stav. K tomu ještě přidejte šlachy a vazy ( můžete si je představit jako gumu v pase u kalhot ), ty mají v popisu práce jen jedno - být pružné. Zejména se v případě potřeby natáhnout a umožnit nejen pohyb, ale také setrvání i v nějaké jiné , než základní pozici. Dovolím si zde citovat mou přítelkyni Lenku, která celý pohybový systém shrnula do jediného slova : "Kladkostroj". A protože - jak s oblibou na sebe prozrazuji - jediné , co jsem pochopila z fyziky je dvojzvratná páka, je tento mechanismus pro mne jako stvořený a když jsem to pochopila já, tak už tomu bude rozumět každý...
Představte si, cose děje v kyčelním kloubu, pokud třeba sedíme hodinu na židli. Svaly se uvolní a většina práce teď leží na našich "gumách". Musí se z jedné strany dost natáhnout a z druhé se smrští a nepracují. V obou případech tedy není celé "zařízení" dostatečně prokrvováno a tím vyživováno, a šlachy postupně ztrácejí svou pružnost. Nevyděste se , za hodinu se nic tragického nestane. Jakmile se postavíte a projdete se , místo se prokrví a zregeneruje. Ale s přibývajícím časem už šlachy nemusí být schopny vrátit kloub do původní, správné polohy. A při našem civilizovaném způsobu života nemají klouby dostatek pohybu, který je zodpovědný za prokrvování a regeneraci kloubů.
Opotřebení je ale jen jedna z příčin potíží, mnohem větší posuny v kloubech mohou nastat při úrazech, jednostranně zatěžujících sportech, běžných denních činnostech, nebo už při nešetrném zacházení s dítětem při a po porodu, kdy problém časem "poroste" s dítětem a často se nesprávně nazve "vrozeným". Novorozenec ještě nemá vyvinuté svaly a v prvních měsících života leží - svaly se zpevňují a zafixují i jakoukoli nesprávnou polohu kostí, která už v těle nastala. To znamená, že když se človíček začne pohybovat, je už problém hotový.
Příčin je tedy celá řada, ale možná i vás teď napadla logická úvaha: "No, když to šlo tam, proč by to nemohlo jít zpět?"
Naštěstí totéž napadlo pana Dorna už před desítkami let, a tak máme:
PRVNÍ z hlavních principů DM: klouby vracíme na jejich původní místo
Další, neméně důležitý problém bylo potřeba vyřešit se svaly, které se nám snaží zabránit v této bohulibé činnosti, drží totiž momentální pozici která v těle nastala a je jim dost jedno, že je nesprávná (svaly nemají rozum).
Chiropraktikové na ně vyzráli tak, že dané místo nejprve rozhýbou a pak silně a rychle "trhnou". Prostě jen využijí chvilkového zpoždění při reakci svalstva. Tato technika je ale velmi bolestivá, náročná a také nebezpečná.
Pan Dorn to vyřešil geniálně a jednoduše: svaly je potřeba zaměstnat a to tím nejpřirozenějším co pro ně existuje, a tím je pohyb. Pojmenujme si tedy:
DRUHÝ princip DM: pacient vždy sám pohybuje tou částí těla, se kterou pracujeme
To jej také vede k samostatnosti, protože velká část lidí očekává, že si lehnou na lehátko, odpočinou si a terapeut to za ně "vyřeší". Bez aktivní spolupráce pacienta není Dornova metoda možná.
TŘETÍ a možná nejdůležitější princip DM je: posloupnost
U základní DM to sice nebylo tak přísně metodicky rozpracováno jako u DM Plus, ale i tady by se měl dodržovat postup práce na těle "odspodu - nahoru", to znamená, dolní končetiny, potom pánev a nakonec zase odspodu nahoru - bederní, hrudní a krční páteř.
DORNOVA METODA PLUS
Větu: "A to jsme si mysleli, že už "Dornovku" nemůžeme dál zdokonalit" jsme si s kolegy říkali tak často, že by se mohla stát motem do budoucnosti...
Ve skutečnosti je to tak, že s přibývajícím časem jsme mnohem pokornější, ale také v neustálém badatelském zápalu a žasneme nad tím, jak se neustále objevují nové poznatky a možnosti, zejména v posledním čase, kdy už začínáme rovnat i lebeční kosti. Práce s lidským tělem je nádherná, naplňující a nekončící.
Nejprve se jednalo jen o pár nápadů a úvah při mé práci s lidmi. Přemýšlela jsem, proč se u některých lidí délka dolních končetin rychle - během pár minut - srovná , a u jiných se to nedaří.
Původní DM totiž koriguje délku dolních končetin tak, že se delší noha ( to je pro nás vždycky ta horší), zvedne a vyhne se v koleni a kyčli do devadesátistupňového úhlu. Za výdechu a pokládání nohy zpět do vyrovnané polohy se tlačí rukou na kost, krásně a příhodně česky nazvanou chocholík, a to směrem k protilehlému rameni, a tak se povysunutá hlavice kyčelního kloubu zatlačí a usadí na původní správné místo. ( To samozřejmě neplatí při 4. stupni artrózy v tomto kloubu!)
Celá procedura je velmi jednoduchá, bezpečná a bezbolestná,
protože hlavici nelze zatlačit dál do těla, než kam patří.
Samozřejmě je při tom potřeba respektovat případná omezení - kontraindikace o kterých si povíme v některé z dalších částí. Také je potřeba přesně vědět, kterým směrem tlačit.
Paní Isensee, která byla kromě pana Dorna mojí první učitelkou, mě už ale učila i variantu tohoto cvičení, kdy se namísto ruky použije složený ručník a noha se může vracet do výchozí polohy také obloučkem, při kterém se koleno vytáčí nejprve směrem pryč od druhé nohy. Tuto variantu dnes nazýváme "zevní rotací".
Po čase jsem si ale všimla, že ani to není dostačující, a hlavně u mužů se kýžený výsledek - tedy srovnání délky dolních končetin - nedostavuje. Muži mají totiž většinou zevní rotaci naprosto v pořádku, protože sedí s koleny roztaženými od sebe; to je ale právě tajemství jejich potíží. Pokud se k tomu přidá sedavé zaměstnání a nedostatek vyvažujícího cvičení, budou mít přesně opačný problém - omezenou nebo vůbec žádnou vnitřní rotaci.
A to byl první poznatek, od kterého se mi začaly otevírat vrátka do nesmírných tajů lidského těla. Je to velmi napínavá cesta a nikdy mě nepřestane naplňovat radostí a vděčností.
Začala jsem zkoušet variantu původního cvičení s ručníkem, při kterém se "zatuhlíci" pokoušeli nejprve o co největší pohyb kolene směrem k druhému koleni, a pak teprve cvičení dokončili. Fungovalo to báječně a s radostí jsem si uvědomila jednoduchá pravidla, která mohou zájemcům na seminářích při jejich prvních pokusech velmi pomoci. Klidně na sebe prozradím, že jsem "kavárenský povaleč" a je to důležitá pozorovací škola. Začala jsem si všímat, jak lidé sedí, jak se zvedají, jak pokládají chodidla při chůzi, jak sedí s nohou přes nohu atd.
Byla jsem okouzlena dokonalostí a geniální jednoduchostí nejen pohybového aparátu, ale stále dalších logických souvislostí, které jsem nacházela.
Například: pokud člověk sedává s nohou přes nohu tak, že koleno přeloží přes druhé koleno (většinou "dámská" varianta), bude mít omezenou zevní (opačnou) rotaci v kyčelním kloubu; pokud koleno vytáčí směrem ven, vzniká potíž s nedostatečnou rotací vnitřní ( takto sedí většinou muži a ženy se silnými stehny). Výjimku tvoří tzv. lidé s hypermobilitou, ti mají nadměrnou vůli v kloubech.
Podobných postřehů stále přibývalo, metoda se postupně rozrůstala a díky tomu se zdokonalovala možnost pomoci pacientům. Nemohu to popsat jinak, než že se člověk dostane do jakési krásné "posedlosti" a najednou to "přichází samo".
