Jsem tady, abych vám pomohl. Ta vaše nadzvuková horská dráha se hroutí. Už žádná letadla, vlaky, školy, nákupní centra, schůzky. Zlomil jsem frenetický vír iluzí a "povinností“, které vám bránily zvednout oči k nebi, dívat se na hvězdy, poslouchat šum moře, nechat se ukolébat zpěvem ptáků, lehnout si do trávy, jen tak utrhnout jablko ze stromu, usmát se na zvíře v lese, dýchat horský vzduch, poslouchat zdravý rozum.
Musel jsem to zlomit. Nemůžete si hrát na Boha. Naše povinnosti jsou vzájemné. Tak to vždycky bylo, i když vy jste na to zapomněli. Ruším teď ten nekonečný nesoulad a naše odloučení, abych připomněl, že:
Nejsme v pořádku. Nikdo z nás není v pořádku. Všichni trpíme!
V loňském roce vám strašné požáry skoro spálily plíce země. Nezastavilo vás to. Ani tající ledovce, ani vaše města, která se propadají, ani vědomí, že jste vy sami zodpovědní za šestou vlnu hromadné vymírání druhů. Neposlouchali jste mě. Je těžké poslouchat, když jste tak zaneprázdněni, ve snaze vyšplhat se výš a výš, na samý vrchol komfortu, který jste si vytvořili. Ale základy se rozpadají pod tíhou vašich fiktivních tužeb a sobectví.
Pomohu vám. Vnesu do vašeho těla oheň, zaplavím plíce, budete odtrženi a sami, jako ledního medvěd na plovoucí kře uprostřed oceánu.
Už mě slyšíte? Svět není v pořádku!
Nejsem nepřítel, jsem pouhý posel, jsem spojenec, jsem síla, která obnoví rovnováhu. Teď mě musíte vyslechnout. Zapřísahám vás, zastavte se! Prosím!
Poslouchejte! Nyní zvedněte oči k nebi. Jak vypadá? Teď, když není přeplněné letadly... Jak moc musíte onemocnět, abyste si uvědomili důležitost kyslíku, který potřebujete k dýchání? Podívejte se na oceán. Jak vypadá? Podívejte se na řeky, jak vypadají? Podívejte se na zemi. Jak vypadá? Podívejte se na sebe do zrcadla. Jak vypadáte? V nemocném ekosystému nemůžete být zdraví. Zastavte se!
Mnozí se teď bojí. Nedémonizujte svůj strach. Nenechte se jím ovládnout. Nechte mě mluvit. Poslouchejte své svědomí. Naučte se smát očima.
Pomůžu vám. Ale musíte mě vyslyšet.?/