Umět stárnout jako pes
„Mnoho lidí se zbavuje starých zvířat, protože se nenaučili se o ně starat. Mnoho lidí se zbavuje starých lidí, protože nejsou připraveni na stáří a bezmoc svých blízkých. Nejsou připraveni ani na své stáří a svou bezmoc, která jednou nevyhnutelně přijde…“ a.d.
Jak přijmout stáří?
Stáří je nevyhnutelná část života lidí i zvířat. Stárnutí je přirozené, dochází k postupnému opotřebení organismu. Se stářím se ale také objevují nemoci, které s ním souvisí a zabývá se jimi medicínský obor geriatrie a nauka o stáří-gerontologie. Poznatky vedly k vytvoření principů péče o staré lidi i zvířata, na kterou navazuje poslední péče o vážně nemocného nebo umírajícího-paliativní péče.
Stáří nedokážeme zastavit. Můžeme ale porozumět procesům a změnám, které jsou přirozené a nabídnout možnosti péče mimo medicínský obor, protože kvalita života ve stáří závisí i na mnoha dalších faktorech; službách terapeutů a poradců, na péči o vztahy, provázení rodinných příslušníků i majitelů zvířat tímto těžkým obdobím, podpoře a porozumění v nejtěžších chvílích.
Jaké nemoci mohou provázet stáří?
Lékařská péče a léky prodlužují životy nejen lidí, ale i zvířat. Stejně jako lidé, i zvířata se mohou dožít vysokého věku, ale ne vždy je vysoký věk spojen s plnohodnotným způsobem života. Stárnutí postihuje postupně a v rozdílné míře strukturu i funkci orgánů, dochází k výskytu geriatrických chorob v široké paletě projevů a postižení.
Nemoci orgánů
Vyskytují se nádorová onemocnění, která souvisí jak s následky života v civilizovaném světě, tak i s prodlužujícím se reálným věkem lidí i jimi chovaných společenských zvířat.
Častá jsou plíživá (chronická) poškození životně důležitých orgánů, jako jsou srdce, ledviny či játra a objevující se tyto chorobné stavy:
- zhoubné nádory
-degenerativní onemocnění kostry
- chronická srdeční choroba
- nemoci štítné žlázy
-obezita
-nezhoubná bujení prostaty
-onemocnění zubů
-oční choroby
-chronická choroba ledvin
Ve stáří se tyto nemoci obtížně léčí, nebo jsou spíše nevyléčitelné v důsledku pozměněné stavby tkání a dlouhodobém průběhu nemoci. Organizmus se snaží změnám přizpůsobovat a neustále tak zajišťovat stabilitu organismu a správnou funkci orgánů. Tato usilovná práce postupně a téměř neznatelně odebírá schopnost zvířete se vyrovnávat s nemocí, až dochází ke zhroucení vratké stability a nastává selhání některého orgánového systému nebo všech jeho funkcí.
Pohybový aparát
Mezi četné patří i choroby, které neohrožují život, ale značně omezující jeho kvalitu. S věkem svaly a kosti atrofují a ubývá svalová a kostní hmota. Svalovou funkci omezuje tuhnutí svalů, ochablost svalových vláken, snížená elasticita a snížený přísun kyslíku ke svalům.
Snížené vstřebávání vápníku ve střevě může vést k úbytku minerálů v kosti, ubývá chrupavka kvůli změně pohybu a úbytku tekutiny v těle. Nejčastějším problémem pohybového aparátu starých psů je osteoartróza a obezita, která ještě zvýrazňuje vliv artrózy.
Nervový systém stárnoucích psů
Kromě neurologických onemocnění je projevem stáří u starších zvířat změna rozpoznávacích funkcí. Kromě ztráty čistotnosti se mohou vyskytovat změny spánkového režimu, netečnost k jídlu nebo svému okolí, neschopnost rozpoznat známé lidi nebo místa. Mění se i krátkodobá paměť.
Proč je potřeba o stáří mluvit?
Právě v tomto období, kdy se naplno začínají projevovat typické příznaky stáří, se mnoho lidí zalekne péče o stárnoucí a nemohoucí zvíře. Důvodem tohoto jednání často není zlý úmysl, ale fakt, že na rozdíl od jiných oblastí soužití nevědí, jak se o zvíře v tomto stádiu starat a jak mu ke konci jeho života poskytnout odpovídající péči. A právě z NEDOSTATKU těchto INFORMACÍ a pocitů NEZVLÁDNUTÍ dané situace zejména psi a kočky končí v útulcích, vyhozeni na ulici nebo na opuštěná místa, v lepším případě ve zvířecím hospicu.
A proto je pro nás všechny nutná orientace v problematice, pochopení a pokora k přirozenému běhu života, která pomůže majitelům dopřát stárnoucímu zvířecímu kamarádovi snesitelný a hodnotný život.
Jak pečujeme o stará zvířata?
Součástí výuky na Institutu zdraví zvířat je i péče o stará a nemocná zvířata a také poskytování informací a podpory majitelům zvířat.
Základem jsou informace
Informovaný majitel je darem pro své zvíře. Je obeznámen s normálním průběhem stárnutí, výživy, vhodného pohybu. Musí mít přehled o případných změnách v příjmu jídla a pití, náhlé ztrátě hmotnosti, neobvyklém močení nebo kálení, změnu v množství pohybu, zvracení nebo průjmu.
V případě změn zdravotního stavu se rozhoduje, kdy je potřeba vyhledat veterinární péči.
Pohyb je život
Pro stará zvířata jsou vhodná málo zatěžující cvičení a krátké, ale časté procházky. Pohyb by měl být zařazen pravidelně a denně a majitelé by měli rozumět potřebám stárnoucího organismu, aby svému psímu kamarádovi nevědomky neublížili přetěžováním nebo nevhodnou manipulací.
Výživa
Obezita se u geriatrických pacientů vyskytuje často. Zvládání hmotnosti geriatrických pacientů je nutné pro kvalitu života. Postupné ubývání svalové hmoty a nadbytečná váha způsobuje obtížný pohyb, který může být i bolestivý, pokud zvíře trpí osteoartrózou.
Je nutné omezit kalorický příjem a zajistit dostatečného množství bílkovin, minerálů a vitamínů. Dostatek bílkovin je nutný k udržení svalové hmoty a měl by mít správné složení a kvalitu. Je také potřeba brát v úvahu přítomnost dalších možných probíhajících onemocnění, jako jsou nemoci srdce, ledvin nebo jater, protože odpovídající dieta má významnou roli v jejich úspěšném zvládání.
Manuální terapie
Základem práce manuálního terapeuta je ošetření fascií. Vhodně zvolené doteky pomohou zlepšit látkovou výměnu tkání a kloubů, činnost nervové soustavy a funkci orgánů. Cílené uvolňování fascií vrací tkáním potřebné tekutiny a skluznost a zkvalitňuje život. Stáří tak přichází pozvolna, bez dramatických změn a výkyvů a může být laskavě bezbolestné. Buněčná smrt může být jen pozvolným odchodem.
Poslední péče
Velký význam má také péče o těžce nemocná zvířata, jejichž stav je vážný, ale která mají ještě vůli žít. Terapeut dokáže poskytnout zvířeti do poslední chvíle příjemné doteky a majiteli potřebnou sílu a podporu a získat cenný čas na smíření a rozloučení. Po odchodu zvířete za Duhový most, jak my zvířákoví říkáme laskavě smrti, zůstává kromě smutku pocit, že jsme pro svého kamaráda udělali do poslední chvíle to nejlepší.
OSOBNÍ PŘÍBĚH
Jak se žije se starým psem? Kratičká, ale vypovídající odpověď v reálné situaci.
Babičky Sára ( zanedlouho 17 ) a Lada (asi 14) v noci důkladně vyprázdnily střeva a rozšlapaly své nálože po celém obýváku a koupelně, nadělaly několik louží. Ráno se tvářily se velmi spokojeně a vítaly nás poskakováním a vrtěním ocásků, s očividnou radostí nad dobře vykonaným dílem.
Při společném úklidu manžel Martin pravil: "To je tím, že ty zombíky udržuješ pořád v provozu..."
Souhlasím, dopřávám staříčkům hezký podzim života. Manuální ošetřování, pohyb na zahradě, teplo krbu, bylinky, konopný olej a včelí med s pergou.
Myšlenku, moč a stolici už sice neudrží, ale baví je pohyb, žrádlo i kontakt s ostatními psími kamarády i lidmi. Ještě je život baví. A tak užíváme každou společnou chvilku v radosti, v přítomnosti, beze strachu a s pokorou k životu…A to je smyslem péče o staroušky.
Slova závěrem.
Stará zvířata mají na rozdíl od lidí velkou přednost. Nenosí v sobě zahořklost, nenávist a výčitky. Neohlíží se za svým životem a nesčítají křivdy. Radují se z každé chvilky, z každého slunečního paprsku, každého chutného sousta, doteku, klidného slova… Od zvířat bychom se měli učit mnohému, například umět stárnout.
Andrea Dunová, terapeutka a lektorka
www.institutzdravizvirat.cz
www.dornovametoda-zvirata.cz