Dar jménem Vztah
Přála jsem si muže… a přišel vždy takový, který splňoval všechny body na mém seznamu. A jako bonus měl vždy i něco, na co jsem v tom seznamu zapomněla – lhal, podváděl, byl lakomý, chamtivý nebo sebestředný…
Tak jsem si časem přestala přát, nebo si tvořit nějaký seznam a zaměřila jsem pozornost na sebe...
Pochopila jsem, že sepisováním přání na něco nebo někoho jen odvracím pozornost od sebe někam ven. K jakési iluzi, do které vkládám své naděje. Když jsem tu pozornost ale otočila zpět k sobě a soustředila se na to, jak se chci ve vztahu cítit, co chci prožívat a kam se rozvíjet, vznikl prostor k tomu, aby mi do života vstoupil ON. Můj rytíř, můj ochránce, můj král, mé Slunce. A mně vzápětí došlo, že všechny vztahy před Ním pro mne byly jen přípravkou… A právě proto jsem za ně nyní tolik vděčná.
Protože, když se dnes podívám na svého muže, kdykoliv se mu zadívám do očí, něco uvnitř mne s pokorou poklekne. Vedle něj mohu naplno prožívat pravdu, že když muž miluje ženu, když žena miluje muže, veškeré pýchy a předsudky, tajemství a obavy jdou stranou. Je jen čistý cit, respekt, úcta, důvěra a pokora. Stojí před sebou, vedle sebe i při sobě ve své absolutní odevzdanosti. Možná s občasnými neshodami, možná s občasnými pocity žárlivosti, možná s občasným nedorozuměním… Ale otevřeni o tom mluvit a neschovávat se před svými pocity a neutíkat před pocity toho druhého.
On je jejím majákem,
Ona jeho přístavem,
On je jejím ochráncem,
Ona je jeho inspirací,
On ji snáší k nohám nebe plné hvězd,
Ona mu život mění v procházku rájem,
On v ní vidí Bohyni, které se s pokorou klaní,
Ona v něm vidí Boha, kterého s pokorou miluje…
Jednou jsme se pohádali a já smutně seděla v koutě na gauči a přemýšlela nad tím, co se právě stalo. On ke mně po chvíli přišel, chytil mne za ruku a řekl „já vím, že máš srdce citlivé a ještě v něm jsou nějaké nezahojené bolístky… Ale právě proto jsem tu já, abys na to nebyla sama, a společně jsme ty bolístky mohli vyléčit…“
Je krásné si užívat vztah, když je vše zalité sluncem… ale pevnost a skutečnost našeho citu se prokáže až tehdy, když slunce zakryje mrak. A je jen na nás, zda je to mrak dočasný nebo dlouhodobý…
Važte si proto toho, koho máte vedle sebe. Přítomnost toho druhého je pro nás darem - darem od něj pro ni, darem pro ni od něj…
Chovejme se tak, abychom si tyto dary zasloužili. A ctěme svůj pocit, který nám říká, kdo si zaslouží zase nás ♥
S láskou,
Aleera
zdroj fotografie: maxpixel.net
