Otrávená voda
Je známo, že jedno z tajemství dlouhověkosti a zachování dobrého zdraví proto tkví v pravidelném pití čisté vody. Avšak můžeme dnes nalézt skutečně čistou vodu? Vždyť každý již zřejmě slyšel o jejím znečištění. Hlavně se zhoršuje kvalita povrchových vod, neboť ji lidé stále znečišťují.
Do potoků a řek se vypouští nedostatečně vyčištěné odpadní vody, jež dnes obsahují mnoho chemikálií. Každoročně v nich skončí obrovská množství průmyslových odpadů, tuny léčiv, chemické kosmetiky a různých prostředků užívaných v domácnostech. Též se do ní splachují pesticidy, jež se užívají v intenzivním zemědělství.
Lidé jsou v tomto ohledu jakoby nepoučitelní. Přestože tolik studií dokazuje, nakolik škodí běžně užívané pesticidy, jen se to zkonstatuje a užívají se dále. Nebo se některé z nich nahradí novějšími, leč nikdo nevěří, že by to pomohlo. Třeba u nově zaváděných fungicidů (tj. prostředků proti houbám a plísním) vědci už předem očekávají, že budou škodlivé. Vždyť mnohé z nich jsou zjevné jedy. Nejprve však musí po léta zkoumat (přičemž se jimi postřikují monokultury konvenčních zemědělských plodin), nakolik a co poškozují. Až to potvrdí, tak se tyto fungicidy zakáží. Producenti pesticidů už ovšem mají připraven další fungicid, jenž je obdobně škodlivý, jako předcházející. Ale to se zase nejprve musí dokázat.
Mnohdy je lidské počínání až neuvěřitelně paradoxní. Na jedné straně se uzná, že alespoň v některých oblastech se pesticidy musí omezit či zakázat. Pak se to ale z ekonomických či jiných důvodů zamítne. Uveďme si příklad: oficiální instituce uvedly, že kvůli větší ochraně vodní nádrže Švihov (bývá nazývána i Želivská přehrada a je zásobárnou pitné vody pro více než jeden a čtvrt milionu obyvatel včetně většiny Prahy), by se měl změnit způsob obdělávání polí v povodí řeky Želivky. Uvádělo se, že zemědělci by měli používat slabší chemii, anebo jí úplně vynechat.
Deště totiž pesticidy splachují do řeky i do přehrady.
Hlavním důvodem nutnosti zvětšení stávajícího ochranného pásma je značný nárůst koncentrací pesticidů a jejich metabolitů na přítocích i ve vodárenské nádrži. Metabolity pesticidů přitom nejsou ve vodě odbouratelné a nelze je z vody odstranit. Tudíž je pak lidé přijímají v „pitné“ vodě. Jelikož nelze popřít jejich škodlivé účinky, vydá se prohlášení, že je nutno „respektovat právo na čistou vodu“. Na druhé straně se zveřejní výsledky Výzkumného ústavu bramborářského, jehož vědci údajně dokázali, že „brambory bez chemického ošetření pěstovat nelze“. V důsledku toho se tyto jedy užívají dále, jakoby se nic nedělo.
Leckdo se domnívá, že voda z podzemních zdrojů by měla být čistší. Proto se mnozí začali orientovat na pramenitou vodu a snažili se ve svém okolí nalézt vhodnou studánku. Přestože toto zjevně je smysluplné, měli bychom být v dnešní době opatrnější i u těchto zdrojů. Oficiální studie totiž v předchozích letech též prokázaly, že i převážná část podzemních vod je nadlimitně kontaminována více druhy pesticidů. Jako jednu z hlavních příčin vědci uvádějí pěstování řepky a kukuřice, u nichž se ve značné míře používají takové druhy pesticidů, které často pronikají až do podzemních vod.
Odborníci z Českého hydrometeorologického ústavu v roce 2016 provedli rozbory mnoha set vrtů a pramenů. Zjišťovali v nich přítomnost více druhů pesticidů. Překročení stanovených limitů pro podzemní vody alespoň jedné z těchto látek zjistili téměř v 87 procentech zkoumaných míst. Zvýšení výskytu těchto jedů ve vodě přitom nenastalo pouze u mělkých vrtů, ale i u hlubokých. Mnohem výrazněji se též projevilo znečištění v minulosti méně zasažených pramenů. A to je alarmující!
Jaké se z toho vyvodily závěry? Obdobné, jak jsme již uváděli. Přitom není výjimečné, že kolem pramene či vrtu, z nichž se čerpá „pitná“ voda pro rozsáhlé oblasti, je jen několik metrů kolem dokola trávník, který je ohrazen plotem. A mnoho kilometrů vůkol jsou pole, jež zemědělci postřikují více druhy pesticidů! I lidé, kteří mají vlastní studnu a v blízkosti jejich pozemků jsou chemicky postřikovaná pole, by měli brát v úvahu výše uváděné skutečnosti. Vždyť nezodpovědní lidé již přiotrávili tolik studní!
Měli bychom se proto usilovně snažit o zlepšení na všech úrovních. V hmotné rovině je třeba docílit přirozené zemědělské produkce a zpracování potravin, jakož i celkově ekologické provozy a domácnosti, které produkují minimum biologicky nerozložitelných odpadů. Ty by se zásadně neměly vypouštět do vody! Plnohodnotného působení můžeme dosáhnout jen tehdy, přestaneme-li bojovat proti přírodě a nebudeme-li ji brát jen jako „mrtvou hmotu“, s níž můžeme dělat, cokoli se nám zachce.
Vždyť příroda je živá a působí v ní nespočet užitečných bytostí. Skutečného úspěchu dosáhneme jen tehdy, získáme-li si jejich důvěru a začneme-li s nimi vědomě spolupracovat. Mějme tedy ohled nejen na ostatní lidi, ale i na zvířata, bytostné a samozřejmě vodu jako nádherné živoucí fluidum! Svými city, myšlenkami a činy neovlivňujeme jen sami sebe, ale působíme tím i na své okolí, v němž je přítomno velké množství vody. Chceme-li zachovat život na Zemi, měli bychom ochraňovat čistotu vody, neboť bez ní života není!
Co tedy pít?
Po uvědomění si míry současného znečištění vody možná mnohé napadlo, co pít? Záruku absolutní bezpečnosti nemáme u žádné vody – ani u vody z vodovodu nebo ze studny, ani u vody balené. Nepříznivý vliv totiž může mít obal, do něhož se nápoje čepují. Látky, z nichž je obal vyroben, přecházejí do obsahu, čímž nezanedbatelně mění původní složení. Jako příklad si lze uvést často užívané umělohmotné PET obaly, z nichž se hlavně při zahřátí mohou uvolňovat škodliviny. Kdyby tedy někdo chtěl nakupovat balenou pramenitou vodu, měla by zásadně být ve skleněné lahvi. Jestliže je někdo převážně odkázán na vodu z kohoutku, měl by si nejprve zjistit, jaký je její zdroj. U méně čistých zdrojů vody je smysluplné si pořídit vícestupňový kvalitní filtr, jenž by měl pohltit větší část škodlivin.
A samozřejmě i nadále platí, že nejprospěšnější bude vyhledat a ochraňovat „životadárné“ studánky. Ty by zásadně měly být v čisté přírodě. Naštěstí je stále ještě dost oblastí, kam téměř nedosáhla „chapadla zemědělsko-chemické lobby“. K nim patří v prvé řadě podhorské a horské oblasti, v nichž se zemědělcům většinou nevyplatí ve velkém pěstovat konvenční plodiny. Kromě toho lze překvapivě nalézt celkem čisté studánky i ve velkých městech, v nichž jsou rozsáhlejší parky či lesoparky. Některé z nich jsou i chráněnými územími a proto se tam též zpravidla nepoužívají chemické postřiky. Kdyby někdo chtěl ve svém okolí nalézt vhodnou studánku, může se podívat na www.estudanky.eu. Pak může s batůžkem a skleněnými nádobami vyrazit do přírody ke studánce. Až poté životodárnou vodičkou občerstvíte své tělo i duši a naplníte přinesené nádoby, neopomeňte od srdce poděkovat bytostným ochránkyním studánek - rusalkám!
zdroj fotografie: pixabay.com
