Dopady chemizace zemědělství
Leckde se uvádí, že jedině „moderní“ zemědělství je schopno nás nasytit a zajistit blahobyt. Je tomu skutečně tak?
Praxe ukazuje, že ne. A to jak v celosvětovém měřítku, kde většina populace hladoví, tak i u nás je blahobyt stále v nedohlednu, přestože různé systémy po desetiletí intenzifikovaly zemědělství. Naopak v sousedním Rakousku, kde na běžné populaci neprováděli tolik experimentů, dokážou své obyvatele mnohem lépe uživit, přestože je u nich více než třetina zemědělské produkce ekologická. Na základě zkušeností svých předků tamější zemědělci mimo jiné dobře chápou, že intenzifikace tlumí rozvoj přirozených původců úrodnosti půdy tvořených stovkami rostlinných i živočišných druhů.
Všechny tyto přirozené regulační mechanismy ničí nejen těžká zemědělská technika, ale hlavně při konvenčním způsobu pěstování užívaná umělá hnojiva, pesticidy a další chemické prostředky, jejichž zbytková množství mimo to výrazně znečišťují životního prostředí. Přitom jejich vliv je dlouhodobý, neboť mnohé z lidmi vyprodukovaných chemikálií, jež lehkomyslně uvolnili do okolního prostředí, ho v důsledku jejich stability a špatné biologické odbouratelnosti zatěžují po mnohá desetiletí. Jako příklad lze uvést nechvalně známý toxický pesticid DDT, jímž se u nás v minulosti plošně práškovalo. Když bylo vědecky potvrzeno, že poškozuje zdraví, byl více než před 30 léty zakázán. Jelikož přecházel do deště, je jím dodnes zamořena celá země. A to jsme si vzali za příklad jen jeden z mnoha set užívaných pesticidů.
Mimoto je gigantický i jejich celkový objem. Pro ilustraci:
každý rok je na světě vyrobeno a na zemědělské plodiny aplikováno
přibližně 2,5 milionu tun pesticidů!
Jejich zbytky nejenže zůstávají v takto ošetřených plodinách, ale výrazně zatěžují i životní prostředí. To má zcela logicky dlouhodobě značně nepříznivý dopad na zdravotní stav populace. Kromě toho v důsledku toho také masově vymírají včely a další druhy užitečných živočichů!
Uvědomíme-li si celkové dopady tohoto zákeřného přiotravování, měli bychom z toho vyvodit patřičné závěry a provést účinná opatření, jež by tomu zamezila. Z patřičného nadhledu se to jeví, že proti nám kdosi vede skrytou válku, k čemuž používá různé chemické „bojové“ prostředky. Většina z lidí to však ani neví a dokonce si na své zahrádky takovéto prostředky dobrovolně stříká. Mnozí například užívají totální herbicid, jenž se nazývá Roundup. Ten může vyvolat rakovinu, poškozuje nervovou soustavu, narušuje hormonální rovnováhu i v těle probíhající enzymatické pochody, způsobuje vrozené defekty i mentální poruchy u dětí atd. Jeho účinnou látkou je glyfosát, přičemž škodlivá je nejen tato chemikálie, ale ještě horší účinky mají metabolity jeho rozkladu. Přestože se toto ví, tak tři dny před vypršením licence tohoto herbicidu jí v EU prodloužili o dalších pět let!
Mnohé možná napadnou oprávněné otázky: „Proč to lidé dělají? Copak zešíleli?“ Druhou otázku si může zodpovědět každý sám. Zaměříme se spíše na první, tj. na důvody užívání agrochemikálií. V důsledku snahy o zvyšování výnosů docházelo k vyčerpávání zemědělské půdy, a proto se její plodnost začala „povzbuzovat“ nadměrným užíváním umělých hnojiv. Tím následně došlo k poškození přirozených regulačních vlastností půdního prostředí, z čehož vyplynulo častější napadení rostlin chorobami a škůdci. Tento stav pak tzv. moderní zemědělství řeší nemalými dávkami fungicidů a insekticidů.
Obecně je také velmi problematické zavedení velkých ploch tzv. monokultur. Chceme-li totiž přinutit přírodu, aby na určitém místě rostla jen jedna určitá bylina (na rozdíl od přirozené pestrosti druhů, kterou můžeme pozorovat třeba na louce), je nutné nějak potlačit ty ostatní. Nejčastěji se to provádí chemickými postřiky (herbicidy). Kromě toho se ke zvyšování zisku využívají syntetické stimulátory růstu a geneticky modifikované plodiny (GMO).
Všechny tyto nepřirozené zásahy škodí nám i ostatním, a to na mnoha úrovních – mimo jiné i bytostem přírody, jež většina lidí současnosti nevidí a ani o nich neví. Avšak předchozí kultury o jejich bytí a působení věděly a vážily si jich. Tehdejší moudří lidé chápali, že bytostní pomocníci zabezpečují i to, aby v přírodě vše fungovalo, jak má. Proto jejich činnost podporovali a mnozí jim dokonce přinášeli oběti, děkovali jim apod. Naopak moderní „chytří“ lidé nejenže jejich existenci popírají, ale nezanedbatelně jim škodí. Jelikož chemicky přiotrávené plodiny a půda bytostné „pálí“, nemohou je pak ani ošetřovat a energeticky oživovat. Proto pak chřadne nejen země, rostliny ale i lidé, jež konzumují mrtvou stravu.
Obdobně jako rostlinné suroviny mohou obsahovat nezanedbatelná množství pesticidů a dalších toxických látek i živočišné produkty. Nemalá rizika vyplývají v prvé řadě ze zavedení velkochovů, neboť v nich zvířata nemají dostatečný prostor k volnému pohybu a proto jsou více náchylná ke vzniku onemocnění. Následné léčení a případné preventivní užívání léčiv (např. antibiotik) rozhodně na kvalitě těchto surovin nepřidá. Vlivem nedostatečného prokrvení svalové hmoty se mimo to zhoršuje i kvalita masa takto chovaných zvířat, neboť je špatně vybarvené. Jako příklad si lze uvést „smrtelně“ bledé maso kuřat z klecového chovu.
Zvířata jsou rovněž často nepřirozeně vykrmována.
Většina lidí již zřejmě slyšela o „přikrmování“ krav částmi těl jiných mrtvých zvířat (třeba masokostní moučkou), z čehož může vzniknout i tzv. nemoc šílených krav. Pokud by člověk konzumoval maso takto nemocných zvířat, může mu to následně smrtelně uškodit. Mimoto se do krmných směsí přidávají všemožné chemické látky – a to nejen oficiálně, ale mnohé z nich i „na černo“.
Přestože je v EU zakázáno přidávat antibiotika do krmných směsí, tak je užívá většina velkoproducentů. Oficiální výzkum prokázal, že v roce 2010 bylo jen v Německu ve stájích a drůbežárnách zkrmeno tisíc tun antibiotik, tj. o sto tun více než před celounijním zákazem. Výzkum prováděný v roce 2011 v Severním Porýní Vestfálsku, prokázal, že 96% kuřat tam dostávalo antibiotika. Spolkový ústav pro výzkum rizik (BfR) upozornil, že prasata a skot dostávají antibiotika v průměru šestkrát ročně.
Kromě kontaminace masa antibiotiky se též dostávají přeneseně i do zvířecích výkalů, což rovněž narušuje ekosystém a má nepříznivý dopad na více úrovních. Řešení, mající zabraňovat následnému znečišťování životního prostředí, jsou finančně dost náročná. Např. ve Švýcarsku se systémy bariér snaží zabránit průsaku výkalů krav do vodních toků a jezer. Avšak i u nás přiotravuje rozličná zemědělská chemie vodní toky i zdroje pitné vody, na což se zaměříme v článku o vodě (viz Otrávená voda).
Podívejme se ale spíše na to, jak minimalizovat výše uvedená i mnohá další rizika. Užívání i přijímání těchto škodlivin se můžeme účinně bránit. Nesmírně přínosné je v prvé řadě to, když si více lidí přirozeným způsobem pěstuje rozličné rostliny a plodiny, správným způsobem chová zvířata atd. Obecně bychom měli dávat přednost pokud možno co nejčistším surovinám, jež byly pěstovány nebo chovány za přijatelnějších podmínek. Největší záruku při nákupu máme v tomto ohledu u produktů ekologického zemědělství. Na přínosy tohoto způsobu hospodaření se zaměříme v následujícím článku.
zdroj fotografie: maxpixel.net
