Volání duše skrze přání a sny
Od mala máme nějaká přání, touhy a sny. Sníme a představujeme si, jaké to bude, až budeme velcí. Kolik toho budeme mít. Kým chceme být. A věřili jsme tomu, že ke štěstí se jde skrze tyto sny. A že jakmile to všechno získáme, začne ten skutečný a šťastný život.
Proto mne velmi zaráželo, proč jsem byla nešťastná, vnitřně prázdná, i když jsem si své sny plnila. A stejně tak jsem to viděla kolem sebe. Tolik lidí, co se žene za svými touhami. Vlastně neznám nikoho, kdo by nějakou touhu neměl. A přesto je minimum těch, co jsou skutečně šťastní.
Proč? Kde je chyba? Máme snad přestat snít? Je to špatné mít nějakou touhu?
Věřím tomu, že ne - ale jak si tedy plnit sny a zároveň být i šťastným??
Mé zkušenosti mi ukázaly, že důležitý je především náš postoj k danému snu. Přesněji řečeno, čím ten sen uchopíme. A jelikož žijeme v dualitním světě, kde vše má dvě strany, tak i naše rozhodnutí se kloní buď k hodnocení hlavou (myslí), nebo srdcem (to si ale často pleteme s emocemi, které cítíme u svého fyzického srdce). Mám na mysli duchovní srdce, náš střed, kde sídlí to skutečné Já…
Odkud se berou?
Sny, naše přání a touhy, vycházejí všechny ze stejného jádra a tím je naše NITRO. Je to jakási touha duše, která nás má postrčit, abychom se někam v životě pohnuli. Abychom se rozvíjeli a zvelebovali našeho ducha.
Pozorováním na sobě, jsem měla možnost zjistit, jaké to je, pokud se nechám vést myslí a nebo pokud předám velení svému duchovnímu srdíčku.
Hlava X Srdce
Pokud sen uchopíme srdcem, stane se hnacím motorem naší duše.
Pokud ale sami sobě nerozumíme a neumíme naslouchat svému srdci, pak s největší pravděpodobností převezme otěže našeho snu hlava – mysl – tedy naše ego. A prvotní přání duše je přetvořeno v přání našeho ega. Takový sen se většinou týká blahobytu, peněz, kariéry a určité materiální nezávislosti a nadřazenosti.
Sen z mysli
Snít hlavou není špatně - je to zkušenost – a tato zkušenost nám říká – pokud realizujeme sen hlavou, nebudeme nikdy dlouhodobě šťastní. A pokud se ptáte proč? Je to zejména proto, že hlava je mysl, ale ne každý si uvědomuje, že mysl je napojena na materiální svět. A materiální svět je opak duchovního. Utvrzuje naše pudové potřeby. Nerozvíjí naši duši a to ani tehdy, když si přejeme duchovně se povznést. Pokud je sen zhmotňován materiální částí našeho Já (egem), zůstáváme stále při zemi a nikam se nepovzneseme.
Materiálno nás odvádí od naší duše, aby mohlo posílit ego. A ego žije převážně z toho, co si myslí okolí a jak na nás reaguje. Je to tedy svět venku. Odvádí pozornost od nás směrem pryč…
Z přání duše vznikne iluze, kterou bychom rádi prožili a snažíme se ji zhmotnit. A když tomu procesu zhmotnění věnujeme veškerou pozornost – neustále na to myslíme – pak nemáme pozornost pro sebe (protože materiální svět je mimo nás). Dáme tomu zhmotnění sna veškerou svoji energii a chceme ji pak od toho splněného snu, aby nám ji vrátil, nebo-li kompenzoval. A takto vznikají očekávání... očekávání hezké dovolené, kde si odpočineme, nebo očekávání finanční nezávislosti, když budeme vydělávat dost peněz, očekávání ideálního partnera, který nás vnese štěstí do života…
Zamysleme se ale nad tím – existuje např.finanční nezávislost? I když máme hodně peněz, vždy je potřeba tuto hladinu „dostatku“ udržet – chodit do práce, něco vytvářet a naše snaha udržet si tuto hladinu je vlastně převlečená závislost na výdělku.
Stejně je to i se snovou dovolenou. Místo na sebe myslíme na to, jak získat peníze na dovolenou. Pokud se nám to podaří, očekáváme příval štěstí. A pokud se na té dovolené cítíme dobře, začneme toužit po další a další. Jelikož se budeme domnívat, že naše štěstí závisí na to místě, kam se chceme dostat. Ale kde jsme my při této honbě za lepším životem? Kde je naše srdce a jak se cítí? Víme to, nebo jen neustále přemýšlíme, jak něco získat. Než skončí jedna dovolená, už přemýšlíme nad další, a tak nám pomalu vzniká závislost a očekávání... Ať už si to přiznáme nebo ne, sny nám v tomto případě žádnou svobodu nedávají, ale nenápadně si nás zotročují.
Jakékoliv očekávání nám bere svobodu a volnost. Místo toho prožíváme stres a obavy s prchavými okamžiky povrchního štěstí.
Sen vycházející z hlavy nás vyčerpá a nikdy nám nevrátí tolik energie, kolik jsme do něj dali – proto budeme chtít pořád víc a víc. A pomalinku se tak zacyklíme se do materiálních potřeb.
Srdce (hlas duše)
Pokud však svůj sen uchopíme srdcem, energii nám to vrací okamžitě. Protože naše touha nás vede k tomu, abychom začali dělat činnost, která nás dlouhodobě nabíjí a neustále nás posouvá kupředu. Veškerou pozornost dáváme sobě a nejsme závislí na tom, co je venku.
Venkovní svět je jako plátno a my sami určujeme barvy, které použijeme... Zatímco v materiálním světě jsme pasivním plátnem, které je ovlivněno tím, co na něj život namaluje.
Šťastný a klidný člověk, který žije svým srdcem, touhu po materiálnu nemá... Žije takový život, aby každý den měl smysl. Dovoleným se nevyhýbá, návštěvy různých krajin jsou zpestřením a novým poznáním. Neodmítá ani blahobyt, bere ho jako příjemný bonus, který ale neovlivňuje to, jaký je uvnitř.
Jak tedy poznám, že sním hlavou, i když jsem přesvědčen, že se jedná o srdce?
- vnímejte ENERGII
Sen z hlavy lpí na konkrétním výsledku – a vyvolává v nás stres, pokud by nastaly změny.
Sen ze srdce je tvárný, nemá konkrétní podobu výsledku, ale jen obrys toho, co chceme vytvořit nebo zažít a dovolíme tomu snu, aby si žil svým životem a klidně se od naší původní vize lišil. Energie takového snu je uvolněná a klidná. Není v ní žádný stres ani obavy, ani strach (takové jsou energie přízemní a materiální).
- zjistěte PŘÍČINU
Máme-li sen, že chceme mít peníze, abychom mohli cestovat, nebo abychom nemuseli pracovat, měli zážitky a nemysleli na svůj každodenní život – pak je důležité si uvědomit, že naše touhy po lepším živote pramení z nějakého prvotního pocitu. A jen na nás je ten prvotní pocit objevit.
Pokud váš sen vychází z toho, že jste např. nešťastní - tak při uchopení srdcem, se začneme měnit my sami. Zatímco naše mysl bude chtít, aby se změnilo okolí.
Srdce nás vede k tomu – začít vždy u sebe!
Hlava nás vede k tomu – začít vždy venku!
Když začneme nejprve měnit svět kolem nás, pohltí nás vnější okolnosti, které nás budou neustále odvádět od našeho nitra. Potřeby našeho nitra se změní v potřeby ega a naše mysl bude hledat argumenty, kterými sami sebe budete přesvědčovat, proč to co děláte a chcete, je správné...
Pokud však začneme uvnitř sebe, ponoříme se do svého nitra, poznáme své skutečné Já, pochopíme svůj život, a díky svým vnitřním změnám se začne odrážet změna i venku, kolem nás.
Vnější svět vždy odráží to, co si neseme uvnitř a čemu věříme. A pokud nejste spokojeni s tím, co vidíte kolem sebe, pokládejte si otázky: Jak se cítím? Proč se tak cítím? Co mohu změnit? Co mám udělat? Jedině tak zjistíte tu hlavní příčinu, která ve vás vyvolává jakoukoliv touhu.
- jaké ve vás vyvolává POCITY
Zavřete oči a představte si, že se váš sen splnil... Jak se cítíte?
Jestli vnímáte, že se začínáte zvětšovat a nafukovat (naparovat, povyšovat) je to mysl, co vás ovládá... Stejně tak, pokud budete přemýšlet nad tím, co na to, že se vám onen sen splnil, řeknou druzí. Pokud vnímáte pocit, který je jako narůstající energie, co chce ven z vás – je to mysl.
Pokud ale ucítíte teplo v okolí svého srdce, které se nedere ven, aby se předvedlo, ale vytváří ve vás pocit klidu a vyrovnanosti, pak jste sladěni se svým srdcem. A teprve jakmile se kompletně sladíte s energií svého srdce, začnete harmonicky tuto energii vyzařovat i ven.
A to nejdůležitější na závěr:
Sen z mysli je tam a potom, zatímco my jsme tady a teď, stejně jako naše srdce ♡
S láskou,
Aleera
zdroj fotografie: pixabay.com
